Každá disciplína orientačních soutěží má své specifické požadavky na kvalitu a měřítko mapy, detail a úroveň zobrazených objektů, stavbu tratě a mimo jiné i popisy kontrol.
Asi nikoho nepřekvapí, že pro LOB či MTBO jsou vzhledem k omezujícím podmínkám na pohyb závodníka po trati popisy kontrol zbytečné, a tak jsou popisy kontrol nahrazeny přímo kódem kontroly natištěným na mapě. To je mimochodem dle mého pohledu velmi užitečná věc, neboť už jako dorostenec jsem občas byl schopen odběhnout při klasickém OB z desáté kontroly zpět na devátou a to úplně jiným postupem, než jsem na desítku doběhnul, a pak se na divit, jaký je tam divný kód, když jsem mapově na správném místě. Problém se zapamatování kódu kontroly začíná být v mém případě mnohem akutnější, neboť jen v posledním měsíci jsem byl jednou diskvalifikován, protože jsem na místě kontroly našel kód úplně jiný, mapa mi neseděla a tak jsem při paběrkování našel konečně „svou kontrolu“ podle kódu, který jsem měl v hlavě. No, a ta správná byla ve skutečnosti na místě, kterou jsem hledal.
Na klasické trati se většinou bez popisů kontrol obejdu, protože situace lze bez problémů vyčíst z mapy. Při celkovém trendu zmenšování měřítek u zkrácených a krátkých tratí, éře sprintů, supersprintů a minisprintů, mi ovšem nezbývá, než začíst detailněji číst popisy, abych věděl, kde ve shluku teček na mapě mám přesně kontrolu hledat. V terénech jako je třeba Kokořínsko, může včas přečtený popis výrazně urychlit dohledávku.
Namísto béček jsme se synem minulý víkend zamířili na neformální bike adventure závod Posázavský dýmák v Sázavě. Velmi pěkná odpočinková akce se shromaždištěm, kde by i Sosna nešetřil superlativy;-) nabízela dvě různé tratě pro startující – Zeměplaz (klasická trať s pevným pořadím kontrol) a Všudybílek (skorelauf na 7 hodin). My jsme se synem zvolili jednoduššího Zeměplaza, který nás provedl po 7 kontrolách v okolí Sázavy a Českého Šternberka s několika pěknými stoupáními, prostě ideální trať pro rodiče s dětmi. Pokud teď s odstupem líčím akci se superlativy, jinak tomu bylo na 2., 3. a 4. kontrole, kde jsme určitě ztratili stejně tak jako jiní závodníci kolem 30 minut na dohledávce. Část ztráty jde u bike adventure závodů samozřejmě vždy na vrub nepřesné turistické mapě 1:50 000, kdy zřejmě jednotliví kartografové pouze obkreslují mapy z konkurenčních vydavatelství a v terénu nikdy nebyli, ale právě tato generalizace a nutné uvědomění určité nepřesnosti mapy je jedním z důležitých faktorů volby postupu a následně celkového výsledku. Právě u těchto druhů soutěží se nejvíce ukazuje význam a nezbytnost popisů kontrol – zkuste si schválně najít v terénu bez popisu místo označené jako „vzrostlý smrk 30m JZ směrem od křížení cest“, na němž je kartička velikosti A5 a jedny OB kleštičky, pouze pomocí přesné polohy křižovatky na mapě v měřítku 1:50 000 s tím, že si nemůžete být 100% jistí, že křižovatka, na níž stojíte, je opravdu ta křižovatka v mapě. Ale právě tento faktor nejistoty a hledání je docela zábavnou změnou proti pěšímu orienťáku či MTBO, kde Vás 20 sekundové mapování může stát docela slušnou ztrátu ve výsledcích.