Reportáž z pětidenních OB v Istanbulu

Na stránkách Kotlářky Praha můžete najít reportáž Zdenka Procházky, z pětidenních závodů v Istanbulu. Kde měla svého zástupce i středočeská oblast.

Za střední čechy se zúčastnil kladenský závodník Míra Šorm v E55. Já bych k závodům dodal, že E4 byla asi nejtěžší závod, který jsem v sezóně 2006 běžel, a to jak vzhledem k podmínkám (všude sousta vody, lián a cca 5 cm mokrého sněhu), tak i náročností. Poprvé od H13 se mi stalo, že jsem absolutně ztratil kontakt s mapou na postupu (po ztrátě směru v absoluně neprostupném hustníku)  a zachránilo mne pouze to, že jsem zachoval chladnou hlavu a udržel přibližný směr původního azimutu, takže jsem neskončil v paralelní chybě.

Pokud bude zájem, mohu zveřejnit i mapy s traťemi E21 (= H21). Závody bych vyhodnotil tak, že i middle byl mnohem kvalitnější než všechny klasiky:-(, co jsem letos v ČR běžel. A sprint byl také vynikající. A při trvale tristní úrovni českých vícedenních závodů se rozhodně zúčastním i příští rok, pokud bude Turecký pořadatel závody opakovat. Z orientačního i fyzického hlediska byly všechny etapy mimořádný zážitek.

Zde je ukázka mapy z 5. etapy v Grand Bazaru. Zajímavé bylo, že kontroly byly v přízemí i prvním patře, jak podrobně popisuje Zdenek ve své reportáži.  

Dále jsem se zúčastnil i ship-orienteeringu (abych získal mapu). Běhat se nedalo, protože všude byla spousta tančících lidí, nicméně to byla rozhodně zajímavější doplňková akce, než pivní štafety. Překvapilo mne, jak nadšeně se této akce účastnili místní závodníci.

Jinak Turci běhali velmi zajímavě, v podstatě bylo možno potkat 2 až desetičlenné skupinky místních závodníků, kteří se vzájemně doběhli a pak hledali kontroly rojnicově. Ve druhé etapě jsem doběhnul skupinku mapujících místních závodníků cca E18, kteří zkoumali mapu na místě mé kontroly, stavěli na každé cestě. Když viděli, že běžím přes několik křižovatek bez zastavení (napočítané odbočky a přednastavený azimut), tak se vrhli za mnou a po mém odbočení z cesty mne rychle předběhli. Doběhl jsem je až na mé kontrole, kde zjevně nevěděli, kde jsou. Jeden si po mém ražení nechal ukázat, kde je, byli cca 500m od své kontroly. Potom udělali rojunici a vyběhli ve směru azimutu na svou kontrolu. Připomínalo mi první tréninky a závody, kterých jsme se v roce 1982 jako děti účastnili.